Jdi na obsah Jdi na menu
 


Plemena koní

24. 6. 2013

 PLEMENA KONÍ

FRÍSKÝ KŮŇ

Smolně černý kůň bez bílých odznaků je vysoký nejméně 162 cm a dosti těžký. Má dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatě zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně dlouhé nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravými kopyty. Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě. Při klusu dosahuje vysoké akce a ruchu.

Využívá se nejčastěji na drezuru a - stejně jako v minulých staletích - k zapřahání do kočárů. Dnes už kromě parkuru a dostihů figuruje ve všech odvětvích jezdeckého sportu.

ARABSKÝ PLNOKREVNÍK

Arab je menší, dobře osvalený kůň s jemnou kostrou. Krátká, jemně utvářená hlava má prohnutý (štičí) profil, mezi očima je lehce vyklenutá. Uši jsou pohyblivé, úhledné, lehce zahrocené, oči velké, jasné, s inteligentním výrazem, malé hříbě se širokými nozdrami je pokryto sametově jemnou srstí. Srst, hříva a ohon jsou hedvábně jemné. Plece mohou být poněkud strmé, ale přiměřené ke krátkému hřbetu a hlubokému a širokému hrudníku. Mimořádnou pohyblivost hlavy zaručuje mitbach, zvláštní úhel, pod kterým je hlava připojená k hrdlu. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, kohoutek spíše plochý. Na rozdíl od ostatních plemen má arab jen 17 párů žeber, 5 bederních a 16 ocasních obratlů[3] ( ostatní plemena 18-6-18), proto má krátký hřbet, plochý kříž a vysoko nesený ocas. Štíhlé, dlouhé, suché nohy mají bezvadné klouby, jasně patrné šlachy, šikmé spěnky a tvrdá, pěkně utvářená kopyta. Zadní nohy bývaly u arabů slabší, ale moderní typy je mívají obvykle dokonalé. Výška v kohoutku 144,2 až 152,5

ČESKÝ TEPLOKREVNÍK

Český teplokrevník je nejrozšířenější plemeno koní v České republice. Toto plemeno si našlo široké využití ve všech odvětvích sportu i práce. Mnoho koní tohoto plemene je zařazeno do rekreačního ježdění, avšak najdeme i jedince postavené na vysokých příčkách ve sportu.            výška- 165-170 cm  

Hmotnost-okolo 600kg                                     

Barvy-běžně hnědáci a ryzáci, občas bělouši a plaváci, vzácně vraníci i albín (bílá barva, světle modré rybí oko)

 

 

SHETLANDSKÝ PONNY

Shetlandský pony je inteligentní, avšak tvrdohlavý. Reaguje na správné vedení, proto se nehodí pro nezkušeného jezdce (dítě). Dosahuje výšky v kohoutku od 102 cm do 107 cm, do chovu jsou zařazováni jen poníci do 100 cm[1]. Shetlandští poníci jsou viděni ve všech barvách až na strakáče. Mají malou hlavu s širokým čelem, malýma ušima a poměrně širokou hubou. Silné a hluboké tělo má krátký hřbet a záď je široká. Na svou postavu je velmi silný - je to jedno z nejsilnějších a nejodolnějších plemen vůbec i přes jeho malý vzrůst. Má jisté rovné kroky s vysokou akcí, a to i v hrubém skalnatému terénu.Kopyta jsou malá a pevná. V zimě shetlandům naroste dvojnásobně hustá srst, která je chrání proti mrazivému podnebí Shetlandských ostrovů. Srst má ochranou vrstvu, která brání kůži před namočením - odolává jak dešti, tak i sněhu. Hříva s ocasem je velmi hustá. Tento pony sežere cokoliv, na co přijde; většinou potřebuje rázné zacházení, jinak by se mohlo stát, že bude neovladatelný.

 

 IRSKÝ TINKER/ COB(KOB)

Název Irský tinker vznikl z názvu povolání většiny romů - drátenictví. Kob vznikal křížením Clydesalských koní, fellského a dalleského ponyho, někdy i welsh-cobů, výjimečně shirských koní. Koně s nestálým, flekatým zbarvením byli bez výjimky opomíjeni, šlechtitelé se jich rádi zbavovali, což bylo pro Evropany vítaným jevem. Kočovníci vynikali citem pro šlechtění a velmi rychle se učili. Kočovný život cikánů vytřídil ty nejodolnější jedince, kterým postačila jen velmi chudá pastva. Při svém putování měli cikáni možnost své klisny připouštět čistokrevnými hřebci (dělo se tak tajně, obvykle v noci).

Hlava je středně dlouhá a rovná, krk bývá silný a vysoko nasazený. Irští tinkeři dosahují kohoutkové výšky kolem 140 cm. Irské coby poznáte díky husté hřívě, rousům vyrůstajícím již od kolene a také hustému a dlouhému ocasu. Irští kobové se chovají ve dvou barevných variacích: skewbaldi = hnědobílé, a piebaldi = černobílé.

 

HAFLING 

 Hafling by měl být temperamentní, ale s bezproblémovým charakterem, konstitučně tvrdý a odolný, nenáročný, všestranný. Je to velmi učenlivý, nenáročný a přátelský kůň . Požaduje se od něj všestrannost, ochota k práci, vytrvalost a učenlivost. Je vhodný pro děti.

Srst je ryzá s bílou hřívou a ocasem, prokvetlost je nežádoucí, naopak vítané jsou odznaky na hlavě. Hafling měří 138-150 cm v kohoutku. Je mohutně stavěný, dobře utvářenou šikmější lopatkou. Jen hřbet poněkud delší, což ale není pro soumarského koně vždy na škodu. Má svalnaté harmonické tělo, ušlechtilou hlavu s velkýma očima a širokými nozdrami, nesmí mít klabonos. Hříva a ocas jsou vždy husté, dlouhé, barvou jako len, u některých koní mohou být dokonce krásně vlnité. Nezbytné jsou dobře stavěné, kvalitní nohy s výbornými kopyty. K mimořádné otužilosti a houževnatosti přispívá i horské podnebí, a proto se hříbata odchovávají na alpských pastvinách (tzv. alpung), kde čerstvé ovzduší posiluje funkci srdce a plic. Haflingové jsou také dlouhověcí, někteří jedinci se dožijí i čtyřiceti let. Italským příbuzným tohoto koně je Avelišský kůň, který je jen o trochu menší.

Využít se dá jako rekreační kůň, v zápřeži, ale i pro nižší soutěže drezury a parkuru, obzvláště vhodný je i pro westernové disciplíny. Využít se dá do téměř všech zemědělských prací, k tahu, jako kočárový kůň. Ostudu si neudělá ani v nižších stupních endurance, military, je dobrý v hiporehabilitaci, ve voltiži, využívá se též pro začátečníky, zkrátka kůň, který se hodí na všechno.

 

 

 ACHALTEKINSKÝ KŮŇ

Vzhled a charakteristika: Oko mandlového tvaru. Jemná srst s kovově zlatým leskem. Zbarvení může být hnědé, šedé, černé, plavé, kaštanové nebo zlaté. Plavný hladký chod.

 Achaltekinský kůň je znám nejméně tři tisíce let a podle některých odborníků je nejstarším čistokrevným plemenem na světě. Středověcí kočovníci ve středoasijském Turkmenistánu pečovali o tyto tvrdé a vytrvalé koně jako o poklad a jednali s nimi jako se členy rodiny. Toto plemeno výborně snášelo i tvrdé pouštní podmínky, nedostatek krmiva a extrémní výkyvy počasí. V roce 1881 se Turkmenistán stal součástí Ruské říše a achaltekinští koně byli nadále chováni v Rusku. Jméno plemene je odvozeno od turkmenského kmene Teke, který žil nedaleko achalské oázy. V současné době je achaltekinský kůň znám jako vynikající sportovní kůň.

 

 

 ANGLICKÝ PLNOKREVNÍK

Anglický plnokrevník je kůň vysoký, štíhlý s dlouhým, mírně klenutým, nízko nasazeným krkem, výrazným kohoutkem, nezbytný je dlouhý a široký hrudník. Tělo je svalnaté, silné, a přesto jemné. Hlava je ušlechtilá s rovným profilem a s bystrým okem. Hřbet je kratší a pevný. Záď je silná a bývá rovná nebo mírně sražená. Končetiny jsou suché a výborně stavěné. Pod jemnou kůží jsou zřetelně znát cévy, samotná srst je hedvábně jemná a krátká. Výška nesmí přesáhnout 170 cm. Anglický plnokrevník (A1/1) se vyskytuje ve všech základních barvách. Anglický plnokrevník se hodí i do terénu, pro delší vyjížďky. Jeho cval je velmi pohodlný a rychlý. Řadí se mezi velice inteligentní koně a dokáže být věrný.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ahoj

(poraď, 24. 9. 2013 16:58)

Ahoj jsem ráda, že jste na mých stránkách o překrásných zvířatech KONÍCH.
A teď k tomu co jsem chtěla prosím poraďte mi nějaká plemena koní a já o nich něco zpracuju, vyberu něco zajímavého.
Děkuji

 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 58092
Měsíc: 972
Den: 63